Optimista
Optimista: ten, kdo vidí světlo i v dešti
Je to člověk, který věří, že všechno má svůj důvod. I když se svět zdá těžký, on v něm vidí naději. Neznamená to, že ignoruje realitu, jen ji vnímá jinak. V každé situaci hledá něco, co má smysl, co se dá změnit, co může vyrůst. Jeho pohled na svět je jako slunce po bouřce, kde nepopírá mraky, ale ví, že se roztrhnou a bude zase krásně.
On má dar povzbudit ostatní. Dokáže najít správná slova, když je kolem ticho, a úsměv, když se zdá, že už není proč. Jeho energie je nakažlivá, ale ne povrchní. Není to naivní víra, že všechno bude dobré, je to jeho hluboké přesvědčení, že i těžké věci mají smysl, pokud se člověk nevzdá.
Také vidí krásu tam, kde ji ostatní přehlížejí. Sněhové vločky nejsou studené, ale třpytivé. Déšť není katastrofa, dokud nepřijde potopa. Bouřka není hrozba, ale očista. A tak to má s většinou věcí, které se mu stanou, zkrátka vidí dobro i tam, kde ostatní vidí jen problém. Ne proto, že by byl slepý, ale protože jeho mysl je nastavená hledat světlo, ne stín.
Ve vztazích je optimista vřelý, otevřený a laskavý. Vidí v lidech to nejlepší, i když to sami nevidí. Umí odpouštět, chápat, povzbudit. Někdy může působit příliš pozitivně, až nereálně, ale jeho úmysly jsou čisté, protože chce, aby svět byl lepší, a proto začíná u sebe.
Bohužel právě díky této své víře v dobro často přehlédne varovné signály „zlého“ člověka. Optimista dokáže vidět světlo i tam, kde žádné není a někdy ho to zavede do náruče lidí, kteří jeho laskavost využijí. Jeho téměř "dětská víra" v to, že každý má v sobě něco dobrého, ho může oslepit před manipulací, sobectvím nebo krutostí. A tak se stává, že optimista přehlédne kupříkladu narcistu. Ne proto, že by byl naivní, ale protože jeho srdce je nastavené hledat dobro i tam, kde žádné není. Nevidí třeba manipulátora na první dobrou, protože ten člověk jím prostě není, ale později se ukáže.
Vždy věří v sílu myšlenky. Ví, že to, kam se díváme, ovlivňuje, kam jdeme. Proto se dívá vpřed, ne zpět, neřeší minulost, protože ví, že ta se stejně nezmění, ale může se z ní poučit. Neznamená to, že se nebojí bolesti, jen ji nechává projít a hledá, co z ní může vyrůst. Jeho životní filozofie je jednoduchá: „Každý den má v sobě něco dobrého, i když ho musím chvíli hledat.“
Není to naivní člověk, jen ví, že život bolí, že lidé zraňují, že svět není vždy laskavý. Ale zároveň ví, že i v tom je skrytá síla a že každá zkušenost může člověka posunout, pokud ji nechá. Jeho pozitivita není útěk, ale odvaha. Je to rozhodnutí vidět světlo, i když je tma.