Jednou nahoře a jednou dole
Kde je vlastně pravda
Říká se, že všechno se v životě děje třikrát. Ať už to tak je nebo není, většina lidí si to nějak vsugerovala nebo tomu opravdu věří. Fakt je ten, že když se něco stane mně, dost často si uvědomím, že to tak opravdu je. I když někdo může říct, že je to jen náhoda, jiný zase tvrdí, že náhody neexistují. Kde je tedy pravda?
Když se systém změní a člověk padá nahoru i dolů
O své životní firmě jsem už psala a teď se všechno točí právě kolem ní. Změnil se systém, který není úplně dokonalý a je dost osekaný, takže je spousta problémů, se kterými se potýkáme, ale jinak platí přesně to, co jsem v minulém článku zmínila o své práci. Jen prostě, problémy se vyskytnou všude a je na člověku, jak to potom řeší, když je najednou nahoře a pak zase dole. Jde o to, že se nám občas daří a jindy si říkáme: „proč zrovna já“ nebo „proč se mi to muselo stát“. Dnes to nebude o příběhu, ale o mých pocitech.
Když nemáš chuť na nic
Poslední dobou nemám chuť do ničeho. Jako by vyhořely moje zájmy a záliby. Nejraději bych zbořila všechny mosty, zrušila celé stránky, sociální sítě, které jsem zatím jen umlčela, ale co potom? Nebere mi to energii, naopak mi tu energii psaní dodává, takže to je pouze taková myšlenka, když se zrovna nedaří, při životních etapách. Někdo myslí na to, jak nebýt, jiný na to, jak přežít, každý má myšlenky jiné a to je v pořádku. Někdy má člověk pocit, že by se nejraději zahrabal a byl jen sám pro sebe. Žádní lidé kolem, nikoho nevidět ani neslyšet. Občas se hodí přísloví, že mlčeti zlato, a podle mě to neplatí jen o mluvení, ale i o celém životě. Člověk jednou za čas dospěje do bodu, kdy nechce nikoho vidět, s nikým mluvit a chce být jen sám pro sebe.
Touha po tichu a splynutí s přírodou
Někteří lidé to řeší tím, že vyrazí někam ven, o samotě, a nevnímají nic než přírodu. Prostě splynou. Nevnímají lidi, okolní svět ani problémy nebo radosti. Jen vypnou hlavu a nic nedělají. Nebo věnují svůj čas a prostor jen sobě. Zajdou si na masáž, na procházku nebo do divadla. Zaposlouchají se do tónů hudby a zpěvu a vnímají jen to.
Jak si čistím hlavu já
Já si vyhlédla Divadlo J. K. Tyla v Plzni, kde mají zajímavý program, a už přesně vím, na co půjdu. Vždy jsem chtěla vidět operu a tam je jí nepřeberné množství, takže je z čeho vybírat. Takhle si vyčistím hlavu já. Někdy mi stačí vybrečet se do polštáře, jindy si nasadím sluchátka a nechám si hlasitou hudbou doslova vybouchat problémy z hlavy. Prostě podle toho, co zrovna potřebuju.
Priority, které si musíme nastavit
A takhle je to dobře. Člověk by si měl určit svoje priority a najít způsob, jak žít svůj život co nejlépe. Pokud se budeme jen honit za prací a příliš se zabývat problémy a životními úskalími, kterých je až dost, naše kvalita života nebude stát za nic.
Moje rada pro vás
Mějte se rádi, jak to jen jde, važte si sami sebe a užívejte si života, protože je krátký a ne vždy stihneme všechno, co chceme a po čem toužíme. Pokud chcete mlčet, mlčte. Chcete-li křičet, klidně křičte, uleví se vám. Pokud chcete hodit talířem o zem, nebojte se toho. Brečte, vztekejte se, zdravě se naštvěte. Všechno tohle je ventil, který člověk potřebuje. Pokud to v sobě bude dusit, nikdy podle mého nebude spokojený. Tímhle se řídím posledních několik let. Člověk dospěje do bodu, kdy si řekne dost a chce klid.
Moje vlastní rčení
„Život máme takový, jaký ho chceme mít, protože kdybychom si chtěli žít lépe, lépe bychom si zařídili i náš život.“